Petr Mlynář

Svou vůbec první písničku jsem napsal někdy v roce 1987, když jsem se zamiloval do své první lásky Nadi. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že se budu po většinu života pídit po tajemstvích ženského srdce a jeho obalu a že mne to odvede od všeho důležitého, na čem záleží ostatním, jako je třeba kariéra, drogy, fotbal, a nebo prachy. Deska Lovsongy je o lovci a jeho kořisti a o tom, kdo je vlastně kdo… Teď, když držíte v ruce tuto definitivně poslední nahrávku písní nových, a na druhém CD lety prověřených, již některé odpovědi na své životní otázky znám a je jenom na Vás posoudit, jestli se mi to hledání alespoň trošku povedlo.

Slovní pády

1.S tebou se dýchá snáz, skrz plaňky tvojich řas
skrz bránu z tvejch přivřenejch víček
(Já) věky jsem držel půst, pro příchuť tvojich úst
v plamenech olejovejch svíček

Ref.:Až skončí krásnej hřích
to pak mě přejde smích
a srdce obrátí se zády
Tak jak se točí svět
vždycky se vrátím zpět
přežijem všechny slovní pády

2.Tvý oči hluboký, z refrénu do sloky
(proč) všechno se musí někdy splatit
Prsty se propletou, pro lásku prokletou
nikdy víc už tě nechci ztratit

Ref.:Až skončí krásnej hřích, to pak mě přejde smích
a srdce obrátí se zády
Tak jak se točí svět, vždycky se vrátím zpět
přežijem všechny slovní pády

Ref. 2.: V hlavě chuť těžkých vín, marně teď hledám rým
/: na slovo snít :/
Vůně zpocených těl, jenom tebe jsem chtěl
/: navždycky mít :/

3.Ve víru všedních dní, až tep se uklidní
a zmizí tvoje sexy vráska
Srdce už nezebe, vždyť bije pro tebe
Vždy budeš, moje věčná láska

Ref.:Až skončí krásnej hřích, to pak mě přejde smích
a srdce obrátí se zády
Tak jak se točí svět, vždycky se vrátím zpět
přežijem všechny slovní pády

Ref. 2.: V hlavě chuť těžkých vín, marně teď hledám rým
/: na slovo snít :/
Vůně zpocených těl, jenom tebe jsem chtěl
/: navždycky mít :/

Písnička z roku 2020 která vypráví překvapivě o lásce a vášni. Text si myslím je už drobet dospělejší od "má mě ráda, mám ji rád” a nebál bych se říct i hlubší, nicméně sex tam pochopitelně nechybí… bez toho by mě to asi nebavilo.

Dámský gambit

1.Obě jsou krásné, jen nevím která více
kterou z nich mít, sám sebe se ptám
Poslední pěšák, v zákopech šachovnice
uprostřed války dvou bílých dam

2.Nad rykem koní, dvě stejné korouhve vlají
dav bílých jezdců zas proti bílým jde
pro kterou zemřít, ať v pekle nebo v ráji
marně se skrývám za věží na E2

Ref.: Ve válce dvou bílých dam, na kterou stranu se dám
V peřinách bílých jak sníh, v zajetí překrásnejch pih
Jak poznat v záplavě střel, co správné je - co bych chtěl
jak vyhrát v milostných hrách, když věčně dostávám šach.

3.Opratě vozů teď tryskem ke mě pádí
za zvuků varhan - polních děl
dvě bílé dámy,obě mě teď svádí
na tělech padlých, bílých těl

4.Obě jsou krásné, jen nevím která více
kterou z nich mít, sám sebe se ptám
Poslední pěšák, v zákopech šachovnice
uprostřed války dvou bílých dam

Ref.: Ve válce dvou bílých dam, na kterou stranu se dám
V peřinách bílých jak sníh, v zajetí překrásnejch pih
Jak poznat v záplavě střel, co správné je - co bych chtěl
jak vyhrát v milostných hrách, když věčně dostávám šach.

Ref.: Ve válce dvou bílých dam, na kterou stranu se dám
V peřinách bílých jak sníh, v zajetí překrásnejch pih
Jak poznat v záplavě střel, co správné je - co bych chtěl
jak vyhrát v milostných hrách, když věčně dostávám šach.

Písnička z roku 2010 která mapuje souboj mezi dvěmi bílými královnami v boji na život a na smrt o tělo a duši posledního bílého pěšáka. Byl by na to krásný videoklip, kde by bylo naprosto všechno v bílé barvě. Uniformy, pušky, koně dokonce i šachovnice by byla jenom bílá. Prostě něco, co bych si fakt nikdy nemohl dovolit ani kdyby má hudba stála za to.

Ráno v Paříži

1.Jarní vítr na bulváru Saint Germains
mý oči propichuje ranní svit
Bylas nejkrásnější ze všech možných žen
žádnou jinou už víc nemůžu chtít

2.Pro tvý oči vše dal bych za dolar
bylas má Seina a já po tobě plul
Teď piju presso v café Renoir
na tácek rtěnkou – au revoir mon amour

Ref.1:Slané řasy, prázdné dlaně
padlý anděl, nahý a oškubán
Věčnou lásku a jednostranně
slíbil dívce prolhanej Don Juan

Ref.2:Co se nám dnes v noci stane
spálená srdce ve stavu bez tíže
Pro oči hříchem uplakané
v zářných světlech noční Paříže

3.Jarní vítr na boulvaru Saint Germains
dlaně jsou ještě tvojí láskou zpocené
jediná noc a teď je druhý den
lístek s tvým číslem teď pustím po Seině

4.V ústech pořád ještě příchuť tvojích úst
smíchanou s chutí jiskřivého Beaujolais
jak Jana z Arku dnes navždy držet púst
už nikdy víc, mon amour adieu

Ref.1:Slané řasy, prázdné dlaně
padlý anděl, nahý a oškubán
Věčnou lásku a jednostranně
slíbil dívce prolhanej Don Juan

Ref.2:Co se nám dnes v noci stane
spálená srdce ve stavu bez tíže
Pro oči hříchem uplakané
v zářných světlech noční Paříže

Ref.2:Co se nám dnes v noci stane
spálená srdce ve stavu bez tíže
Pro oči hříchem uplakané
v zářných světlech noční Paříže

Smutná, romantická písnička z roku 2010. Stárnoucí Don Juan po jedné noci pokradmo opouští pařížský byt své milenky, aby si dal v kavárně na nábřeží Seiny rychlé kafe a už se samozřejmě nikdy nevrátil… To je samozřejmě v textu, ale co si tam nepřečteme, je že ho to mrzí, protože ona mohla být ta pravá, ale nejspíš je pro něj už pozdě na to aby se se rozhodoval mezi tím, co je správné a co by chtěl

Hříšná

1.Trápím se touhou, pohledem dotkni se mě
než se tvá dívka, na mě otočí
vteřinu pouhou, všechny šaty strhej ze mě
řvu beze slova, z očí do očí

Molekuly tvojí vůně, ve mně rozpalujou žár
moje srdce po nich stůně, stůně víc a stůně dál

Ref.:A co když doopravdy není žádný nebe
co když z mléčné dráhy hlídá nás jen mráz
pro lásky hřích, proč sakra nemůžu mít tebe
vždyť vlastně rohatý dávno žijou v nás

2.Princezna zakletá do těla zlý víly
kouzelným slůvkem, zkus mě uchopit
zářící kometa, co z tvojí krásy šílí
zkus se v mejch očích, jak v moři utopit

Molekuly tvojí vůně, ve mně rozpalujou žár
moje srdce po nich stůně, stůně víc a stůně dál

Ref.:A co když doopravdy není žádný nebe
co když z mléčné dráhy hlídá nás jen mráz
pro lásky hřích, proč sakra nemůžu mít tebe
vždyť vlastně rohatý dávno žijou v nás

Ref.:A co když doopravdy není žádný nebe
co když z mléčné dráhy hlídá nás jen mráz
pro lásky hřích, proč sakra nemůžu mít tebe
vždyť vlastně rohatý dávno žijou v nás

Písnička odehrávající se v baru plném opilých mladých lidí. Osamělá žena zaměří přes opilecký hlahol a dým z cigaret objekt svého zájmu, nicméně on je tam s jinou. Srdce jí buší jako o závod a chtělo by utíkat do jeho náručí. Utopit se v jeho obětí, utonout v jeho očích. Co teď sakra s tím?

Sbírka motýlů

1.Je to láska, fakt není to o sexu
Vanu rvát do jeansů ještě z Tuzexu
Šediny skrýt pomádou úchylů
Pojďte slečno na mou sbírku motýlů

2.Naivní holky na to naletí
Funguje to už několik století
Holky tahle romantika láká
Tak pojďte do mýho 2 plus kk

Ref.: Nesmíš se ptát, zda tě mám rád, to je snad jasný
Pusu mi dej, na mě se směj, bude to krásný
Pod tvými vlásky, noc plná lásky, pod hvězdami spí
Co bude se dít, tebe zařadit, do sbírky mý

3.Profi hmat a šaty jsou na hadry
Dvojkou vína spláchnout prášky Viagry
Beatles, svíčky - a stud letí do háje
Ukážu vám slečno cestu do ráje

4.Pod culík do ouška párek sladkejch vět
Snad má tohle kuře aspoň patnáct let
Pár triků ušitých holkám na míru
Počkej na mou krásnou sbírku motýlů

Ref.: Nesmíš se ptát, zda tě mám rád, to je snad jasný
Pusu mi dej, na mě se směj, bude to krásný
Pod tvými vlásky, noc plná lásky, pod hvězdami spí
Co bude se dít, tebe zařadit, do sbírky mý

5.Je to láska, fakt to není o sexu
nevinnost je jeden z tvojich komplexů
Opar skryje, z drogerie levná růž
dnešní večer uvidíš jak líbá muž

Ref.: Nesmíš se ptát, zda tě mám rád, to je snad jasný
Pusu mi dej, na mě se směj, bude to krásný
Pod tvými vlásky, noc plná lásky, pod hvězdami spí
Co bude se dít, tebe zařadit, do sbírky mý

Je písnička o stárnoucím svůdníkovi prahnoucím po dívce (dívkách) sotva náctiletých, zneužívající letitou zkušenost se ženami a znalost jejich slabostí pro své potěšení a ukojení svých vášní. Píseň tak odosobněná a neautobiografická jak jenom to jde.

Karlovy Vary

1.Zamrzlé město, rok devadesát pět
světácké gesto, že mi ukážeš svět
Poprvé svoji a stopy ve sněhu
polibek spojí, vše v našem příběhu.

Ref.:Termální zřídla a slzy dojetí
pomačkaná křídla, od vroucích objetí.
Za vlastní pýchu, schovat jenom svůj strach
a kapky hříchu, v bělostnejch peřinách.

2.Otázka stojí, má touho zvrácená
ruce se spojí, což ano znamená
Tóny mejch hitů, podkroví u tebe
v zajetí citu, po cestě do nebe.

Ref.:...

3.Fakt nemá cenu, co je - co není hřích
nezapomenu, jak v dlaních pálil sníh
pusa co laská, prstýnek s perletí
jak zimní láska, v minulým století.

Ref.:...

Ref.:...

Ref.:...

Vzpomínková píseň na nádherné období, kdy čas běžel pomaleji a všechno chutnalo trošku jinak. Svět byl na svém počátku a všechno bylo zatím možné. Alkohol byl opojný a zakázaná láska chutnala tak strašně sladce. Všechny lahůdky bylo ještě třeba ochutnat a všechny bolesti vypít až do dna.

Pierot

1.Maličká prkna, co znamenají malej svět
Pierot tančí, v šatech bělostných jak sníh
tu práci herce, těžko mu můžem závidět
od dívek potlesk, odměnou je dětskej smích

2.Pokaždý ráno, svůj malej krámek rozbalí
příběh o lásce, lžích a čarovným vínu
až dav se shrotí, ať z blízka či z povzdálí
on se svých prken, hledá svou Kolombínu

Ref.:Kolik váží lidská láska, kolik měří lidský žal,
až ti klaune spadne maska, musíš pro nás hráti dál.
Musíš věřit na spasení, musíš sny nést na dlaních
kolik stojí dívčí snění, kolik zbývá přečíst knih.

3.Maličká prkna, kousek od náměstí Piggale (pigál)
potulný herec, co zná všechna dláždění
Kolik zná figur a kolikrát je všechny hrál
pódium se snů, co se těžko naplní

Ref.:Kolik váží lidská láska, kolik měří lidský žal,
až ti klaune spadne maska, musíš pro nás hráti dál.
Musíš věřit na spasení, musíš sny nést na dlaních
kolik stojí dívčí snění, kolik zbývá přečíst knih.

4.Maličká prkna - snad nevadí Hospodinu
Pierot v bílém, co jiného by tak měl hrát
Navěky čeká, na svou krásnou Kolombínu
jednou musí v jeho obecenstvu stát

Ref.:Kolik váží lidská láska, kolik měří lidský žal,
až ti klaune spadne maska, musíš pro nás hráti dál.
Musíš věřit na spasení, musíš sny nést na dlaních
kolik stojí dívčí snění, kolik zbývá přečíst knih.

Píseň o nenaplněné lásce a jejím věčném, marném hledání

Poločas rozpadu

1. Kdepak je ta věčná láska, že dá ti k nohám celej svět
tvář to je nehybná maska, i mlčení je odpověď
Proč nezazní smírná slova, tak si sedni vedle mně
zkusíme to zase znova oči hledí do země

2. Proč jsi chladná jako dýka, slzy tajně polykáš
že se tebe nedotýká, lásko už mu neříkáš
Kde jsou plány tmavovlásky, ze srdce jsou střepiny
Možná vadí tvoje vrásky, možná tvoje šediny

3. Kvůli dětem skřípaj zuby, cesta mizí do dáli
řítíte se do záhuby, pročpak jste se potkali
Když je láska fingovaná, dva cizí lidé v kuchyni
mezi srdce milovaná, teď třetí se zaklíní

5.Proč on v jiných srdcích hledá, miliony pokladů
láska, ta se šidit nedá, v poločase rozpadu
Copak zbylo z vaší lásky, kostky už jsou vrženy
jenom slzy tmavovlásky, osamělý prsteny

4. Kdepak je ta věčná láska, láska s chutí vztekliny
trpělivost v krbu praská, kdo z vás dvou je bez viny
Rudá kapka v sklence vína, milovat - nenávidět
koho z vás dvou je to vina, že teď může skončit svět

Písnička z roku 2021 o manželství na konci cesty.

Touhy

1. Dnes Tvýmu srdci snad dám mat
a z nedopitý sklínky, zní cinkot hrací skřínky
Pár něžnejch slov, že mám Tě rád
posvětim nemáš páru, svou tryznou na kytaru

2. Noc plná vášně bez kouzel
z rádia znějí hity, hra na Tvoje city
Prohrát dnes s Tebou bych moc chtěl
a potom s rudym vínem, prohnat meč Tvojim klínem

Ref.: A trocha sexu bez lhaní
a potom do svítání, budeš mojí paní
polibkem růže spoutaní
a potom holka krásná, budeš do rána šťastná
/: v objetí:/

3. Objevit novej světadíl
(já) pro Tebe bych chtěl, ohni záviděl
Rozbořit pro Tě v Pizze věž
pravdu i lež (já) smazat bych chtěl

4. V mejch ústech ztopit výkřik Tvůj
prožít to dramaticky, žár v sexu, jako vždycky
Chtít, chtěl bych, chci Tě stůj co stůj
tak jako výkřik v tichu, na dece slzy hříchu

Ref.: A trocha sexu do dlaní
a potom do svítání, budeš mojí paní
polibkem růže oddaní
a pak z blbýho zvyku, zavřít za sebou kliku
/: vod dveří:/

5. prázdná

6. Čím víc od sebe – k sobě blíž
do spánků buší touha, co se i bohu rouhá
Snad jednou vrátím – uvidíš
polibky z ženskejch víček, všech dohořelejch svíček

Ref.: A trocha citu bez hraní
a potom do svítání, budeš mojí paní
polibky růže oddaní
a potom nocí bílou, budeš jen mojí vílou
/: v objetí :/

Rok 1996 a písnička Touhy. Co napsat o Touhách, které všichni znají a nikdo nepochybuje o mých záměrech k jejich napsaní. "...a trocha sexu bez lhaní…” Snad možná: být mi teď tolik jako v době jejího napsání…

Eva

1.Vlasy jak žlutý klasy,
kdoví zda jednou asi víš,
že oheň zapálíš.
Vlasy jak tráva v létě,
když láska k sobě zve tě víš,
jednou v něm uhoříš.

Ref.1Snad jednou s tebou budu dál, má lásko
všechno co jsem hrál, to všechno bude pasé
Snad jednou já srdcovej král, má lásko
jen pro tě najdu Grál, v nerozbitný kase.

2.Jiskry z tvejch modrech očí,
snad jednou na mě skočí víš,
s plamenem útočíš.
Oči jak letní nebe,
jak být bych moh bez tebe víš,
v ohni mě utopíš.

Ref.2Snad jednou k tobě budu blíž, má lásko
pak snad rozbiju mříž, co od tebe mě dělí
Snad jednou, až mi vyjde rým, má lásko
zapálím pro tě Řím, a věř, bude to skvělý.

3.Ústa jak rudá růže,
Bůh ví kdo za to může víš,
Venuši závidíš.
Ústa tvý – maják v bouři,
kdo oči nezamhouří víš,
mým slovům uvěříš.

Ref.3/: Snad jednou až den půjde spát, má lásko
vždyť víš, že mám Tě rád, já mám rád vůni Tvoji.
Snad jednou, zastaví se čas, má lásko
(ten) čas co bije v nás – a pak snad budem svoji… :/

Opět písnička o lásce a touze a dlouholetém omylu, o kterou Evu se vlastně jedná 😀

Soudný den

1.Sedmý den nebyla neděle a nebe zatáhlo se černou tuží
Sedmý den, slunce jak z popele, to soudný den nám do spánku nám buší

2.V ulicích jako po válce, jen 4 stíny proti slunci září
Sedmý den v poslední obálce, a v řekách krev se místo vody vaří

Ref.:Soudný den, je jako naše láska co dál nemá grády
Soudný den, je jako z citu maska co zakrývá vady
Soudný den, kolik lží a křivd nás od něj ještě dělí
Soudný den… … my na smrt jsme ještě malí

3.Sedmý den nebyla neděle a nebe potáhlo se (zatáhlo se), černě sněží
Sedmý den, hudba jak v kostele, co v centru města jenom v rujnách leží

Ref.:Soudný den, je jako naše láska co dál nemá grády
Soudný den, je jako z citu maska co zakrývá vady
Soudný den, kolik lží a křivd nás od něj ještě dělí
Soudný den… … my na smrt jsme ještě malí

Ref.:Soudný den, je jako naše láska co dál nemá grády
Soudný den, je jako z citu maska co zakrývá vady
Soudný den, kolik lží a křivd nás od něj ještě dělí
Soudný den… … my na smrt jsme ještě malí

Písnička o bolesti z umírání lásky, kterou Petra zazpívala tak věrohodně, že nepochybuji o tom, že opravdu někdy nějaký vztah měla. Soudný den je paradoxně ne o přirovnání terminálního stavu lásky k soudnému dni, ale o bolesti tak moc intenzivní, že se přirovnává naopak soudný den ke konci naší lásky. Písnička je z roku 1995, pomalu jsem se blížil k závěru mé karlovarské anabáze a naivně jsem si myslel, že mě už nic horšího než nenaplněné lásky nemůže potkat a to jsem ještě netušil že je přede mnou leonovské období…

Beáta

1. Panelů šeď a z mrazáků led
flašky od levnýho chlastu
Z ledničky smrad a učíš se brát
a nehledáš svou zubní pastu

2. Vyšumělej sprej a chlap co je zlej
v ložnici trubky se kroutí
(a) vteřiny jdou, pohádkou tvou
(a) život se maličko hroutí

Ref.:Snad proto chceš žít, z toho chce se mi smát
a kde jsou tvý životní plány
Chtělas dobýt svuj ráj, kde každýmu daj
teď nemlátíš – jen chytáš rány

3. Cigaret dým a snad je to tím
že čistej vzduch tvý pleti škodí
Televizní zář a falešná tvář
co do krámu jinejm se hodí

4. V staccatu dní, tvuj kluk s jinou spí
jak plaváček v košíku z proutí
(a)zrychlenej dech a reklamní vzdech
(a) život se malinko hroutí

Ref.:Snad proto chceš žít, z toho chce se mi smát
a kde jsou tvý životní plány
Chtělas dobýt svuj ráj, kde každýmu daj
teď nemlátíš – jen chytáš rány

5.Plesnivej čaj a lahváčů ráj
krabička lacinejch šminek
Dech od rumu, sláva konzumu
umakart kuchyňskejch linek

6.Flašku na ex a bez lásky sex
rudá krev do vany proudí
nechtěnej půst, slinu v koutku úst
život se maličko hroutí

Ref.:Snad proto chceš žít, z toho chce se mi smát
a kde jsou tvý životní plány
Chtělas dobýt svuj ráj, kde každýmu daj
teď nemlátíš – jen chytáš rány

Písnička oslavující konzumní styl života na sídlišti, které jsem vždycky bytostně nesnášel pro jeho anonymitu a bezohlednost. Beáta je o stylu života a lásky na jedno použití

Leona

1. Krev stéká po řasách a barví tvoji tvář
pláč schová hvězdnej prach teď v tichu noci umíráš

2. Do rtů a do očí
prostře se mlžnej závoj smrti
vlasy se v krvi namočí
a slůvka lživý už neuletí

Ref.1: Pak kostel půlnoc odbije
a starej peršan, nasák tvou krví
možná smrt smilstvo umyje
má věčná lásko – můj hříchu prvý

3. Tvá dlaň už nehřeje
a na tvých ústech, schází slova
kdo se teď na mě usměje
a kdo dá sílu, začít znova

4. Na čelo palcem kreslím kříž
musím se usmát, tomu gestu
jen Bůh ví, že teďko nespíš
a že jsi našla, k němu cestu

Ref.2: Petrolej parfém přebije
a potom plamen, očistí duši
oheň se přes práh přelije
buď navždy mojí, rudá ti sluší

mezihra

Ref.2: Petrolej parfém přebije
a potom plamen, očistí duši
oheň se přes práh přelije
buď navždy mojí, rudá ti sluší

Kdybych se chtěl rozepsat o Leoně, byl by potřeba prostor minimálně tří románů a odstavec webové stránky je k tomuto bohužel naprosto nedostatečný. Byl by to román tragikomický s přesahem do celého zbytku mého díla ať už se týká povídek, písniček a nebo nevydaných básní. Abyste pochopili celý kontext této písně, museli by jste se prohrabat stovkami textů, odfiltrovat umělecký balast a nadsázku, nakreslit si myšlenkovou mapu vztahů, souvislostí, příčin a následků, a hlavně: museli byste se mnou prožít ono postleonovské období a vypít toho tolik co jsem vypil tehdy já. Vyslechnout hodiny a dny žalmů a stížností na nespravedlnost světa, krutost lásky a hloubku bolesti, kterou jsem musel vypít až do samého dna.

Až budeš muj poslední dopis v poště číst

1. Až budeš muj poslední dopis v poště číst
tak snad sakra pochopíš, že je to dávno pryč
snad ti dojde, co jsem ti nestihla všechno říct
v tvojí duši zarachotí vod svědomí klíč

2. A do očí snad prvně v životě se slzy řinou
nočním městem prožene se jako blesk tvůj vůz
na chvíli zapomeneš, že máš možná někde holku jinou
o tom já ti teďko zpívám svý poslední blues

Ref.1:Teď má vana se růžově sčeří
břitva uklidní zrychlenej tep
prášky na spaní po dlažbě běží
po dálnici života jeď

3. Až budeš muj poslední dopis v poště číst
vztekem rošlap klidně všechno, co jsi míval tolik rád
potom zas a znova pročti slzmi prosolenej list
jenom k čertu přestaň si se mnou jak kočka s myší hrát

4. Vždyť jen zjistíš že ten dopis nikdy nejde vrátit
do ticha zazní hit, co zpívá se jenom v e mol
pro ten pocit chci si teďko vlastní rukou život zkrátit
ve větru zlomil se od trávy další stvol

Ref.1:Teď má vana se růžově sčeří
břitva uklidní zrychlenej tep
prášky na spaní po dlažbě běží
po dálnici života jeď

5. Až budeš muj poslední dopis v poště číst
marně budeš křičet vlasy rvát a skály lámat
marně budeš spílat bohu, ať vrátí ten strašnej list
sakra jak jsem se jen mohla v někom takhle hrozně zklamat

Ref.2:Teďko růžově vana se zčeří
prášky na spaní utiší vztek
budík poslední vteřiny měří
život na chvíli zastavil svět

Druhá písnička z trilogie o smrti. Tentokrát o dívce která napíše svému milému dopis o svém úmyslu ukončit jejich vztah sebevraždou. Její zlomyslnost a zoufalost spočívá v tom, že alespoň jednou v životě chce věci udělat po svém a má pocit, že jedině toto gesto jí nemůže onen tyran vzít a tak se opájí oněmi nekonečnými minutami, které jsou konečně jenom a jenom její. Ano, není to samozřejmě příjemné téma, ale i smrt patří k životu a pochopitelně i k lásce…Rok 1998 a poslední zbytky iluze o tom, že je možné doručit bezpečně dopis Českou poštou

Beze mě

1. Až oči znaví sen, i ústa půjdou spát
po noci přijde den, necháš si o mně zdát
To ruce promluví, tvý tělo začnou číst
ústa nic nepoví, do tvojich chtěj se vplíst

2. Království v peřinách, skropí bělostnej hřích
zatančím na strunách, pod víčky taje sníh
Po cestě do nebe, půjdeme světlu vstříct
být chvíli bez tebe, nebyl bych /: vůbec nic :/ vlastně vůbec nic

mezihra

3. Až oči znaví sen, a hvězdy začnou hřát
možná se nezdám jen, přesto chodíš tak ráda spát
Vlasy ti pohladím, trochu se usmíváš
ve snu být s tebou smím, vím že mě /: ráda máš :/ že mě ráda máš

mezihra

4. Než budík zazvoní, chci dál být s tebou dýl
do snu den zavoní, jako bych /: pořád žil :/ jako bych pořád žil

mezihra

A poslední písnička o smrti. Pro znalce se dříve jmenovala Nanana, ale pochopitelně když ono nanana které bylo samozřejmě ode mne falešně nahradila Eva v refrénu zobcovými flétnami, jaksi ten název postrádal smysl a proto Beze mě. Písnička je o ženě která se těší na spánek, protože jedině ve snu je s ní její milý a jedině tak žije dál

Prázdnej

1.Mám prázdnej byt, tak co Ti teda brání
strávit se mnou noc nekonečnou
snad blbej slib, co cizí srdce chrání
snad pár tahů tužkou zbytečnou

2.Mám prázdnej dům, vždyť víš jak by jsem chtěla
ztlouct tvý ústa salvou polibků
pod noční tmou opít naše těla
vzít z peřin formy, našich odlitků

3.Mám prázdnou noc, pojď blíž, vždyť to svádí
od lásky klíč, pod rohožkou spí
naše těla, k sobě v Bmoll ladí
neměj strach, dneska se všechno smí

4.Mám prázdnej svět, mý ruce Tvoje chtějí
prožít pár chvil, Tvý ústa ve svejch skrýt
teplo tvejch dlaní, co mou hruď zahřát smějí
věčnou noc, do paměti vrýt

5.Mám prázdnej byt, tak co Ti teda brání
drobet vážně bez vážnejch známostí
bezhlavě snít, tak nechoď dneska za ní
mám prázdnej byt, co ty víš o štěstí

Píseň o touze.Text říká naprosto všechno a opět bravurně podáno Petrou, že věřím, že má opravdu prázdnej byt. Napsáno v roce 1995, kdy jsme spolu hráli s Lidma na internátu "pajdy”

Sám

1. Když smůla a sníh, se nám lepí na paty
tak pak na saních, ujedem já a ty
Cestou dalekou, až tam kde končí svět
Cestou dalekou a stovky let:

Ref.: Já budu tu stát, má lásko vzdálená
jak desperát, co ví co prohra znamená
budu tu sám, jak Robinson
zůstanu sám...

2. Když smůla a déšť, se nám lepí na křídla
zbyde jen lež a má hříva prořídlá.
Cestou dalekou, až tam kde září cíl
Cestou dalekou, snad stovky mil:

Ref.: Já budu tu stát, má lásko vzdálená
jak desperát, co ví co prohra znamená
zůstnu sám, jak Robinson
zůstanu sám...

3. Když smůla a žal, se nám lepí na duši
já přiznám jen bral, a to se nesluší
Cestou dalekou, teď půjdu jenom sám
Cestou dalekou, já zazpívám:

Ref.: Že budu tu stát, má lásko vzdálená
jak desperát, co ví co prohra znamená
navěky sám, jak Robinson
zůstanu sám...

Písnička, kterou jsem si sem úmyslně propašoval a která víceméně nezapadá do stylu písní zde obsažených. Je součástí nikdy nedokončeného trampského muzikálu, co jsem napsal na vojně v roce 1997

Andante appassionato allegro furioso

1. Rozbořím zeď, co je mezi námi
mejch chtivejch rukou už se nesmíš bát
postavím most otevřu tvoje brány
s tvym nahym tělem budu si teď hrát

2. Teď v tvojích očích hoří plamen
svíčky co brzo dohoří
tiskni mě víc – taj žárem kamen
chci v dlaních slézat tvoje pohoří

Ref.: A laskat tvoji šíji,
polibky náletů
ústa se v sobě svíjí,
v divokym baletu
/: jéééé... :/

3. Do mojich zad napiš nehty co je touha
chyť mě jak stéblo do víru
hodiny stojí noc je nebezpečně dlouhá
vysaj mne vášní upírů

Ref.: A proklej kouzlem ráno,
snad se čas otočí
každýmu není dáno,
držet tě v náručí
/: jéééé... :/

4. Miluj mě, jak by byl konec světa
jako by ráno nastal soudnej den
jako by do nás vybuchla kometa
zašeptej : “ Lásko nebyl to jen sen „

Ref.: Chci proplést prsty s tvými,
na víčka verše psát
do spánku šeptat rýmy,
říct lásko mám tě rád
/: jéééé... :/

5. prázdná

Ref.: Chci proplést prsty s tvými,
na víčka verše psát
do spánku šeptat rýmy,
říct lásko mám tě rád
/: jéééé... :/

Dvě písně v jedné. Pomalá, loudivá a pak rychlá a vášnivá. motiv lásky a vášně, bolesti a rozkoše. Litovat můžeme jenom toho co jsme neudělali…

Jizvy

1. Jen jizvy z mládí zůstanou,
pro mojí lásku toulavou
jen jizvy z mládí dobře vím,
že už Tvý voči nikdy nespatřím.

2. Jen oči pro pláč zmořený,
co můžeš čekat od ženy
jen oči slaný od smíchu,
v deníku škrtlý od hříchu.

3. Jen srdce terč a povel pal,
já Tvou lásku dávno zakopal
jen srdce černý z komína,
a trocha citu od vína.

4. Jen ústa na klíč zamknutý,
polibkem noci zalknutý
jen ústa na věky jsem krad,
a krásný slova „mám Tě rád“.

Písnička z roku 1994, internát Karlovy Vary

Pohádka

1. Znám zahradu překrásnou, kde růže věčně mohou kvést
tam břehy řeky malebný, křižujou spousty cest
Tam žije krásná princezna, v tý zahradě plný včel
kdo ji zná, ten rád ji má, ale kdo by pro ni umřít chtěl

2. Včera se pro ní jeli bít, dnes hrobník chystá postele
není snadné draka stít i když zbroj máš z ocele
K čemu meč a pevný štít, když saň má drápy harpyje
kosti budou v trávě tlít, krev snad deštík umyje

Ref.1: Pohádky o lásce s dobrým koncem, jsou ty tam
vím, jak bolí pohlazení, nejsem DON JUAN /don chuan/
Pohádky pro děti bez násilí, jsou už pryč
prý láska zvítězí, vždyť zejtra jdu tam já!

3. Znám zahradu prokletou, kde už jen trny můžou růst
těžko pravda zvítězí, vždyť drak už dlouho držel půst
Nad městem černý prapory, ďábel kupčí s dušema
já teď vyprávím vám horory, dobrý konce nic nemá

4.Já vzal pušku jak profíci, tvář ukryla kamufláž
a všude sumky s municí, pár panáků na kuráž.
Do kroku hudba mizerná, k zpěvu nemám nadání,
pro Tebe, lásko nádherná,snad mne Pán Bůh ochrání.

Ref.1: Pohádky o lásce s dobrým koncem, jsou ty tam
vím, jak bolí pohlazení, nejsem DON JUAN /don chuan/
Pohádky pro děti bez násilí, jsou už pryč
snad láska zvítězí, vždyť dneska jdu tam já!

5. Černý mrak oblohu skryl, snad aspoň tušíš, že tě mám rád
Anděl můj na dovče byl - měl možná padla snad
Cítil jsem, jak plameny mý vlasy rozčísly,
to poslední, co jsem uviděl, že mě vlastně vraždíš ty!

Ref.1: Pohádky o lásce s dobrým koncem, jsou ty tam
vím, jak bolí pohlazení, nejsem DON JUAN /don chuan/
Pohádky pro děti bez násilí, jsou už pryč
snad láska zvítězí, vždyť dneska jdu tam já!

Ref.2: Pohádky o lásce s dobrým koncem, jsou ty tam
vím, jak bolí pohlazení, dneska už to znám
Pohádky pro děti bez násilí, jsou už pryč
snad láska zvítězí, vždyť dneska jdu tam já!!!

Také písnička z doby studií, lehce textově upravená v současnosti aby získala více na aktuálnosti a intenzitě. Alegorie o boji proti nestvůře za záchranu krásné panny. Ovšem ve skutečnosti opět o něčem jiném a vlastně stále o tom samém.

Děkuji přátelům, kteří se na nahrávce podíleli a bez kterých by vůbec nevznikla, zvláště těm, kteří za to nevyžadovaly protislužbu.

Dáša Dubovská - harmonika, klávesy, synťáky
Petr Mlynář - vokály, kytary, texty
Eva Vinická - flétny, vokály
Lenka Mecerová - vokály
Petra Janovská - vokály
Hanka Balatá - vokály
Jarda Fiřt - vokály

Nikdy v životě jsem za svou hudbu nic nechtěl (kazety a barevná tiskárna jsou totiž levnější) a proto vydání tohoto CD dost výrazně zasáhlo do mého kapesného (míň piju) a tak bych Vás přátelé rád požádal, pokud uznáte za vhodné, že to stojí za to, o dobrovolný příspěvek na zahojení.

Číslo účtu: 2400523934/2010

lovsongy@kunstmuller.eu